Štítky na hole

F-M Patriot

Staré Frýdecko a Místecko

TURISTICKÉ ŠTÍTKY

   

     Sběratelé pohlednic jistě znají staré záběry turistů, hrdě třímajících své hole s kovovými štítky, které symbolizovaly všechna místa, která dotyčný navštívil. To byl vlastně jakýsi cestovní deník každého správného turisty. A tak nacházíme v pozůstalostech i několik holí po dědečkovi se štítky z celé republiky, někdy i z ciziny.

     Dnes asi už těžko zjistíme kdo, kdy a kde přišel s nápadem vyrábět a prodávat kovové suvenýry k připevnění na turistickou hůl. Určitě to nebylo příliš dlouho poté, co se v Evropě začala turistika rozmáhat jako aktivita pro volný čas střední a vyšší společenské vrstvy a vznikaly první turistické chaty, tedy někdy koncem 19. století. Z vyprávění otce vím, že můj praděda, dostal jako zaměstnanec C&K rakouských drah takový štítek jako upomínku na nějakou společenskou událost od svého zaměstnavatele někdy na přelomu 19. a 20. století. Je tedy pravděpodobné, že používání kovových štítků určených k přibití na hůl se datuje od této doby. Důkazem může být i srovnání štítku a pohlednice z Moravské Ostravy, která zobrazuje náměstí právě v této době.

     Dnes obdivujeme skvělé řemeslné provedení a žasneme nad detaily jednotlivých objektů, které štítky zobrazují. Vždyť na tak malé ploše lze na budovách spočítat okna, vidět tašky na střechách a mnohé jiné podrobnosti.

     Dovolím si krátkou odbočku do současnosti: Chtěl jsem k výročí otevření  jedné turistické chaty v Beskydech nechat vyrobit repliku štítku z třicátých let pro svého přítele – majitele chaty. Když jsem kontaktoval současné výrobce, bylo mi řečeno, že takto detailně dnes štítek vyrobit nelze, protože by prý při tom „praskaly plechy“ nebo by se musely použít historické lisy z technického muzea. Že bychom opravdu ztráceli řemeslné schopnosti našich předků?

     Největšího rozmachu zažily turistické štítky ve 20. a 30. letech minulého století. Ty jsou také nejkrásnější. Ražebny které je vyráběly, musely spolupracovat s velmi dobrými výtvarníky a rytci. Bohužel se signaturou autora nebo ražebny se na štítcích setkáme jen výjimečně. Signatura autora povyšuje štítek na umělecké dílo. S počátkem 2. světové války ale došlo ke zhoršení kvality jak ražeb, tak použitého materiálu a už nikdy se předválečná krása nevrátila. Výroba štítků pokračovala i za války a po ní až do současnosti. Je mi ovšem záhadou, jak se dají přibít na současné kovové fofr klacky (správně teleskopické Nordic walking sticks, abychom byli světoví).

     Největším úskalím při hledání původu turistického štítku je určení výrobce. Na rubu štítků se někdy vyskytují různé firemní zkratky, ale jejich identifikace bude asi ještě dlouho problémem . Doposud se mi podařilo získat zaručené informace pouze o dvou firmách, které štítky vyráběly. Jednou z nich byla známá pražská ražebna Karnet – Kyselý, která je nabízí v katalogu ze třicátých let.

     Poměrně nevelká upoutávka podává velmi cenné informace. K výrobě razidel stačilo zaslat požadovaný text a pohlednici nebo fotografii podle které se razník k výrobě štítků vyřezal. Tvary štítků uvedené v prospektu, můžeme považovat za typické pro tuto ražebnu. Také si můžeme udělat představu o množství vyráběných štítků a ceně, za kterou se daly pořídit. Druhou mně známou firmou byla výrobna Josefa Rehnelta z Jablonce nad Nisou.

     Způsob nabídky a prodeje štítků se zřejmě postupem doby měnil ale je nepochybné, že byly nabízeny i tzv. podomním způsobem. Obchodní zástupci pravděpodobně navštěvovali majitele chat a hoteliery a nabízeli štítky podle vzorníku, který vozili s sebou. Vzorky byly z umělé hmoty a především šlo o nabídku tvarů, typů a rozmístění nápisů, nikoliv konkrétních lokalit.


Tvar a velikost štítků

    Podívejme se teď na turistický štítek trochu podrobněji. První, čeho si všimneme, je tvar.

Nejběžnější je štítek kruhového a oválného tvaru, časté jsou ale také různé rozety, čtverce, obdélníky, kosočtverce, pavézy, tvary zvířecích (jeleni, kamzíci, tetřevi) nebo i lidských těl (Krakonoš). Dále mnoho různých nepravidelných, obtížně pojmenovatelných tvarů. Zajímavé jsou štítky s vyseknutým obrysem objektu, který zobrazují, např. rozhledna na Pradědu.

     Také velikost štítků je rozmanitá. Je sice limitovaná požadavkem přibití na hůl, ale i přesto se můžeme setkat se štítky od průměru 2 cm až po vyobrazení na ploše 4 x 5 cm.

     Chtěl bych se zmínit o technice, kterou je vytvořen obraz. Zatím hovoříme jen o štítcích ražených jednostranně do kovu tzv. dutou ražbou. Rubní stranu tedy tvoří zrcadlový obraz strany lícní. Tyto se vyskytují v naprosté většině. Můžeme se ovšem setkat i s jinými technikami. Známe štítky s obrazem vyrytým (gravírovaným) do plechu, štítky lité, smaltované, nejnověji se používá technika barevného tisku na hliníkový plech. Také se vyráběly plíšky, které sloužily jako podklad a rámeček pro malou fotografii, která vyobrazuje danou lokalitu. Známé jsou také štítky se vsazeným smaltovaným erbem, nebo druhým raženým plíškem a mám i celý smaltovaný štítek s rakouskou orlicí.


Materiál

     Materiál, ze kterého je štítek vyroben, je dalším charakteristickým znakem. Nejsem odborníkem na metalurgii, a proto se omlouvám za možná nepřesnou terminologii. Nejčastěji používanými kovy jsou alpaka, železný a mosazný plech. Používal se ale i plech měděný, hliníkový nebo zinkový. Štítky se po ražbě často ještě i povrchově upravovaly stříbrem či jinými kovy a někdy se štítky ještě ručně dobarvovaly. Za unikát považuji stříbrný puncovaný štítek z Karlštejna.

     Velmi často se setkáváme s ražbou stejného obrazu do několika druhů kovu, takže můžeme mít ve sbírce štítky se stejným obrazem v alpace, oceli, mědi nebo hliníku. Zde je velmi zajímavé srovnání kvality razidel. Lze předpokládat že nejméně kvalitní ražba je z opotřebených razidel, a tudíž je novější. Nejméně kvalitní jsou ražby v hliníku a zinku. Ten nám ale zase může napovědět dobu výroby. Při ražbě mincí se zinek používal jako nouzový kov v dobách nedostatku jiných kovů, například za 2. světové války. Dá se proto předpokládat, že i zinkové štítky můžeme zařadit do této doby a krátce po ní. Železo je zase nejčastějším, a řekl bych dokonce, že jediným kovem od 50. let. Používal se silný plech, takže i kvalita ražeb je velmi špatná, o výtvarné úrovni ani nemluvě. Četl jsem na internetu přirovnání k plechu na konzervy, které je velmi výstižné. Uvádím ukázku poválečné "kvality" v porovnání s kvalitou první republiky. V současnosti je nejpoužívanějším kovem hliník. Ten už všem není ražený, ale slouží pouze jako podklad pod barevný tisk.


Vyobrazení

    Nejtypičtější je štítek s obrazem místa, ze kterého pochází – horské chaty, rozhledny, pohoří, města a podobně. Štítky byly ovšem raženy i s jinými motivy. Vyskytují se náměty výstav, různých slavností, sportovních závodů, sokolské, orelské a jiné. V cizině jsou oblíbené štítky s vyobrazením portrétů osobností, ať už současných, či historických. Časté jsou zvířecí motivy - jeleni, tetřevi, kamzíci nebo medvědi. Z toho nejčastější jsou štítky ve tvaru jelení hlavy s ploškou k vyrytí nebo vyražení názvu lokality.

     S vyobrazením souvisí i nápisy. Někdy nápis zabírá polovinu, ale i celou plochu štítku, najdeme ovšem i štítky úplně bez nápisu. Zajímavé jsou štítky s ploškou, na kterou se dalo speciálním razidlem vyrazit datum. Obvykle jsou z horských chat. Doposud jsem se bohužel nesetkal s nikým, kdo by byl schopen popsat techniku jakou se data do štítků razila. Stejně tak jsem zatím neviděl žádný přístroj, který by to umožňoval. Rád uvítám jakoukoliv informaci k této problematice.


Vzácnost štítků

     Obecně je nejvzácnější ten štítek, který nám ve sbírce chybí. V žádném případě však nelze vzácnost spojovat s cenou na trhu, protože ta se odvíjí od poptávky, která se stále zvyšuje, takže i ceny štítků mají v současnosti stoupající tendenci. Jsou tzv. sběratelé, kteří se sice chlubí tisíci kusy, z toho ale mají minimálně polovinu duplikátů, ne-li více. Jediný efekt, který takovou činností způsobili je vyčištění trhu od kvalitního sběratelského materiálu.

     Já osobně si nejvíce cením štítků, které jsou vyrobeny z měděného plechu, protože těch není příliš mnoho. Dále považuji za vzácné ty štítky, jejichž téma se vztahuje k nějaké události (Sokolské slety, hasičské slavnosti, výstavy a podobně), protože předpokládám, že jich k této jednorázové příležitosti nebylo vyraženo mnoho a dodatečná ražba je málo pravděpodobná. Vzácné jsou i štítky z malých nebo zaniklých obcí a hospod.

     Štítky se v době svého největšího rozmachu používaly i k jiným účelům, takže se s nimi můžeme setkat na různých upomínkových předmětech – dřevěných nebo kovových kazetách,

pudřenkách apod. Není výjimkou, že z razidla na štítek, je vyražen např. plechový odznak, či kovový přívěsek.

     Dokonce není neobvyklé ani opačné použití: z odznaku se odstranil špendlík a  takto získaný štítek se přibil na hůl. Toto vše je třeba brát v úvahu při posuzování, zda ten který konkrétní štítek je či není vzácný.

     Při opravdu podrobném studiu turistických štítků můžeme narazit i na jiné zajímavosti. Vyskytují se například štítky, které původně obsahovaly německý nápis, a ten je při zachování obrazu přeražen českým textem, nebo byl text zcela odstraněn, čímž se z dvojjazyčného vyrobil jen český štítek. Obvykle se jedná o poválečné využití starých zásob. Po nástupu komunistického režimu zase byly upravovány štítky, na kterých byla zmínka o Klubu československých turistů.


Uspořádání sbírky

     Uspořádání sbírky by se mělo řídit jejím zaměřením. Nejčastější je zřejmě sbírání podle lokalit, tedy štítky jednotlivých míst a objektů mají ve sbírce své místo. Ale například sbírka štítků s logem Klubu turistů (KČST) může být uspořádána podle tvarů. Také jsou sběratelé, kteří štítky z holí vůbec nesundávají, nebo je po vyčištění přibíjejí zpátky. Taková sbírka má samozřejmě svůj půvab.

     Před uložením štítků je důležitá i jejich úprava, tedy čištění a rozhodnutí, zda štítek ponechat v původním tvaru, nebo ho takzvaně "vyrovnat". Hned zkraje uvádím, že nejsem příznivcem rovnání štítků, ale zároveň svoje přesvědčení nikomu nevnucuji. Vše má svoje pro i proti.

     Pravdou je, že pokud byl štítek na holi, tak ho získáváme v ohnutém tvaru. Slyšel jsem mezi sběrateli například argument, že vyrovnáním štítku ho vracíme do původního stavu. Není tomu tak. Vlastním několik štítků, které prokazatelně nikdy na holi nebyly a přesto jsou prohnuté, stejně jako jsou i rovné, které se teprve na hůl ohýbaly. Zkrátka zastávám názor, že štítek se dává do sbírky ve stavu v jakém ho získám. Na druhou stranu je pravda, že co do skladnosti jsou vyrovnané štítky vhodnější, protože se dají ukládat do numismatických kapes na mince. Proti tomu ale stojí argument, že rovnáním původně ohnutého plechu, ho každopádně mírně zdeformuji, což je vidět především na rovných plochách obrazu.


Čištění štítků

     Samostatnou kapitolou je problematika čištění štítků. Na holi byl štítek vystaven povětrnostním vlivům, mechanickým atakům a v neposlední řadě nečistotám při používání hole - prachu cest nebo parních vlaků. Častá je i koroze po následném dlouholetém pobytu někde na půdě. Je samozřejmé, že ve sbírce chceme štítky, které jsou čitelné, tedy zbavené nečistot a koroze.

     Stejně jako kolem uspořádání sbírky a rovnání štítků, vedou se mezi sběrateli diskuse o způsobech čištění. Setkal jsem se se štítky "vyčištěnými" smirkovým papírem nebo vyleštěnými do zrcadlového lesku nějakým leštícím kotoučem. Myslím si, že tady by mělo platit staré známé "všeho s mírou". Většinou je opravdu nutné štítky vyčistit, ale stoletý kov by na druhou stranu neměl vypadat jako by právě vypadl z razicího stroje. Měl by mít zachovánu nějakou patinu. V numismatice dokonce staré mince vyčištěné do lesku jsou nežádoucí, protože nevypadají autenticky. Upozorňuji, že PATINA nerovná se ŠPÍNA.

     Jaké metody se tedy k čištění používají? V zásadě jsou dvě: mechanické a chemické. Mechanicky se dá leštičkou štítek dostat do takového stavu, že vypadá jak nový, což není dle mého úplně žádoucí. Za lepší mechanický způsob považuji čištění ultrazvukem, kdy dojde k odstranění hrubých nečistot a nádech patiny zůstává.

     Chemicky lze čistit štítky sodou nebo kyselinou citronovou, případně kombinací obou způsobů či jako dočištění po ultrazvuku. Konkrétní postup zde nebudu rozvádět, protože se jedná o příliš velké podrobnosti. Já osobně používám v závislosti na stupni znečištění buď chemickou cestu nebo kombinaci ultrazvuku a sody. Výsledek je ovšem úžasný, když z kusu znečištěného plechu "vypadne" skoro umělecké dílo.

     Do budoucna bude určitě nezbytné vytvořit katalogy štítků, jako je tomu u mincí. Sběratelům to usnadní a urychlí orientaci. Bude to ale běh na hodně dlouhou trať.

UPOZORNĚNÍ :

Obsah těchto webových stránek je chráněn autorským právem.


Veškerý obrazový materiál na www.fmpatriot.eu je opatřen ochranným vodoznakem. Kopírování, rozšiřování, poskytování třetím osobám nebo jiné zužitkování obsahu bez souhlasu autora je zakázáno.


Porušením autorských práv a neoprávněným užitím obsahu těchto webových stránek se vystavujete nebezpečí občanskoprávního nebo trestního řízení.

Copyright  © All Rights Reserved by  Jiří Karásek